Je čtvrtek 16.9.2010, krátce před sedmou večer. Rychle se snažím dokončit práci v kanceláři a jako poslední věc kontroluji na webu zítřejší počasí. Jihozápadní vítr, teploty mezi 7 a 15 °C, možné přeháňky odpoledne na česko-moravském pomezí u Lanškrouna. Padá finální rozhodnutí. Zítra se do toho pustím. Vyjedu s východem slunce z Říčan směr Orlová. Tisknu si plánovanou trasu, běžím na metro a vlak do Říčan. Ve vlaku ještě zkouším nově nainstalovaný sports tracker, který by měl zaznámenávat jízdu přes GPSku v telefonu.
V pátek před půl šestou vstávám, venkovní teploměr ukazuje 9°C, což není tak špatné. Volím 3/4 čapáky a dres s dlouhým rukávem, na nohy a ruce ještě návleky a vestu proti větru. Se Soňou jsem domluvený, že až dorazí odpoledne autem s dětmi k Olomouci, tak se ozve a vyzvedne mě. Jedeme totiž celá rodina k rodičům a bráchovi do Orlové.
Plním vak jonťákem, Soňa připravuje housky a vyrážím v 6:40 směr Kutná Hora. Kousek za Říčanami nade mnou přelétá velký černý čáp, na louce pár zajíců, je to hezké. Dnes na silnici mi střet s muflony a divočáky, které se v okolí Říčan přemnožily, nehrozí. 
I když jsem měl strach z frekventované silnice, cesta do Kutné Hory proběhla v pohodě a cca v 8:15 jsem tam. První bloudění přichází v Čáslavi, ale po pár stovkách metrů navíc pokračuji dále směr Železné Hory. Cca na 70.km v Ronově nad Doubravou začíná první obtížné stoupání. Do teď jsem si udržoval průměr okolo třicítky. Teď mě čeká 13 km dlouhý kopec a zvlněná nádherná krajina, kterou jsem doposud vůbec neznal. Objevuji majestátný zámek Nové Hrady u Skutče ve stylu francouzských letních sídel. Musíme se sem někdy přijet podívat... 
Následný sjezd do Litomyšle, kde už mám za sebou přes 140 km a první větší přestávku na svačinu (houska se šunkou působí jako pořádné jidlo po hromadě energetických gelů a tyčinek). 
Stále si udržuji na moje poměry dobrý čistý průměr 28,5 km/hod.Kdybych to počítal i s přestávkami, tak už to klesne na 26,2. Vítr občas fouká nepřijemně z boku, ale není to tak hrozné.Teď mě ale budou trápit více kopce než vítr. V kopcích mezi Litomyšlí, Českou Třebovou a Lanškrounem po více než 6 hodinách jízdy cítím, že to není ono, a začínám si případat jako zemědělec na Ukrajině (rozumí se značka kola), který se snaží horkotěžko vyjet stoupání. Ve stoupání za Českou Třebovou dokonce volím poprvé v životě nejlehčí převod na mé silničce (34x26), beru si karbošneka (Carbosnack od Nutrendu) proti krizi a snažím se pokračovat dále. Na jednom stoupání jsem zaregistroval tabuli "Vítáme Vás ve středisku zimních sportů" a nevím proč, ale vůbec bych se nedivil, kdybych tady potkal někoho v přeskáčích a helmě s lyžemi na ramenou.
Na česko-moravskou hranici před Zábřehem na Moravě přijíždím hezkým údolím podél Moravské Sázavy v přírodním parku Březná. Cca na 200. km u Zábřeha dopíjím 2,5 litru jonťáku ve vaku na zádech. V bidonech na kole mám ještě 1,5l čisté vody, tak nemám pocit, že bych měl shánět doplňování tekutin.Od cca 120 km se o mě pokoušejí střídavě křeče a tak se už těším, že po stoupání před Zábřehem mě čeká ta pohodlnější část trasy až do Šternberka. To ještě netuším, že ze Zábřehu vyjedu na opačnou stranu města a do Uničova jedu částečně jinou cestou, než jsem chtěl. Cestou se zastavuji na druhou větší přestávku na odpočívadle velmi hezké (ale bohužel krátké) cyklostezky za Medlovem u Uničova. Bez problémů a s krásným výhledem na Jeseníky dojíždím do Šternberka.
Ve Šternberku jsem ve čtvrt na pět, v nohách téměř 250 km s čistým průměrem 27,7 (s dopočítáním přestávek už to kleslo na 25,5), což není vůbec špatné. Navíc po 40 km na rovince jsem si dost odpočinul. Soňa pořád nevolá a tak se rozhodnu ve Šternberku doplnit tekutiny a energetické tyčinky v cykloobchodě u kamaráda Oldy. Po menší pauze vyrážím po trati slavného závodu do vrchu Ecce-Homo směrem na Opavu. Téměř na kopci volá Soňa, že jsou u Olomouce a že mě mohou vyzvednout. Do západu slunce zbývá asi 2,5 hodiny a tak hrdě odmítám a domlouvám se s ní, že mě vyzvedne někde u Hlučína mezi sedmou a půl osmou, kdy už bude tma.
Cestu do Opavy jsem hrubě podcenil, jednak do odbočky na Bruntál tam byl provoz horší než na D1 za Prahou a pak se mi zdálo, že málokteré auto, které mě předjelo, jelo pod 140 km/hod., což mi vůbec nepřidalo na jistotě... a nakonec zvlněný profil byl v této závěrečné fázi až příliš zvlněný. Ecce homo jsem po odpočinku vyjížděl s průměrem mezi 16 a 20, ale ty hupy u Moravského Berouna jsem standardně šlapal rychlostí mezi 10 a 15 km/hod. K tomu jsem ještě neodhadl vzdálenost a předpokládal, že Opava je asi o 10 km blíž. Hezký západ slunce a podlouhlý mírný sjezd do Opavy mi to vynahradily.
Na kraji Opavy, krátce po sedmé hodině jsem si dal čelovku s tím, že pojedu Soni naproti, ale po pěti minutách jsem přehodnotil situaci vypnul počítač na hodnotě 310 km a 11:26 hod. čistého času (celkem 12:29) a rozhodnul se počkat na Soňu.

Pokud máte zájem se podívat detailně na trasu, časy, rychlosti, profil, přestávky... a zjistit, co všechno umožňuje sports tracker, který se dá stáhnout zdarma na některé mobily, můžete se podívat na 
http://www.sports-tracker.com/#/workout/zmacura/9tj9c1gb2k687sp6
Můžete vidět trasu s detailem na ulice, propojit mapu s profilem, časem, rychlostí. Měnit osu na grafu mezi minutami a km, podívat se na detail nebo souhrn. Dost se mi to líbí. Je tam sice nějaký rozdíl mezi údaji z GPS a cyklokomputru, ale zanedbatelný.

Co na závěr? Jsem rád, že jsem cestu absolvoval, ku podivu nejsem ani moc unavený a s čistým průměrem přes 27 km/hod jsem spokojený. I když jsem nejel přes významná turistická místa, musím říct, že naše republika je fakt moc hezká a je pořád co objevovat.